Je sobota večer, těsně před půlnocí. Po 14 hodinách učení jsem si dal klid, pustil pohodovou hudbu a začal procházet své vzpomínky jako jsou fotky a podobně. Ohlédl jsem se zpět a v souvislosti právě se školou jsem nejspíše objevil nové skutečnosti. Už skoro rok dávám většinu mého času škole (shoda okolností). Už skoro rok jsem rád za své nejbližší. Už delší dobu pozoruji změny v sociálních vztazích k mé osobě nejen z mé strany.
Nevím čím to je, možná tím vytížením, ale pociťuji, že prohlubuji svá opravdová přátelství a snažím se je ze všech sil udržet. a zlepšit Pociťuji že mé já se mění, nechává to stará já za sebou. Už rok mám "zamotanou hlavu". Možná by se to dalo nazvat dospívání, kdo ví. Už nemám potřebu psát sem na blog své básně, už nemám ani takovou potřebu je psát vůbec. Už mi nic-moc neříká virtuální komunikace na internetu a virtuální představovaní. Pro mě jsou cenné věci ty skutečné a reálné, jako jsou rodina, přátele a podobné věci. Takže ano, nejspíše je tohle to konec jedné etapy mého života. Myslím že blog a starší věci mého života nechám pěkně v šuplíku uzamčené a stejně tak i s tím likitana. Už snad žádný virtuální svět, jen realita, ten opravdový život, i když občas stojí za houby a po většinu času je horší než ten virtuální svět, ale je to to SVĚT, ŽIVOT ...
Neodpustím si na závěr pár veršů - to bych asi nebyl já....
--> Nevím čím to je, možná tím vytížením, ale pociťuji, že prohlubuji svá opravdová přátelství a snažím se je ze všech sil udržet. a zlepšit Pociťuji že mé já se mění, nechává to stará já za sebou. Už rok mám "zamotanou hlavu". Možná by se to dalo nazvat dospívání, kdo ví. Už nemám potřebu psát sem na blog své básně, už nemám ani takovou potřebu je psát vůbec. Už mi nic-moc neříká virtuální komunikace na internetu a virtuální představovaní. Pro mě jsou cenné věci ty skutečné a reálné, jako jsou rodina, přátele a podobné věci. Takže ano, nejspíše je tohle to konec jedné etapy mého života. Myslím že blog a starší věci mého života nechám pěkně v šuplíku uzamčené a stejně tak i s tím likitana. Už snad žádný virtuální svět, jen realita, ten opravdový život, i když občas stojí za houby a po většinu času je horší než ten virtuální svět, ale je to to SVĚT, ŽIVOT ...
Neodpustím si na závěr pár veršů - to bych asi nebyl já....
Jak normálně vše vidíme
Ve tváři noci sníme
V to co velmi věříme
Tam kam snad patříme
Ale teď už ne
Je vše přeci jiné
Reálné
Na shledanou přátelé
Nebylo to dokonalé
Ale ani špatné
To je všem jasné
Na shledanou minulosti
Dobrý den budoucnosti
