Konec?!

Je sobota večer, těsně před půlnocí. Po 14 hodinách učení jsem si dal klid, pustil pohodovou hudbu a začal procházet své vzpomínky jako jsou fotky a podobně. Ohlédl jsem se zpět a v souvislosti právě se školou jsem nejspíše objevil nové skutečnosti. Už skoro rok dávám většinu mého času škole (shoda okolností). Už skoro rok jsem rád za své nejbližší. Už delší dobu pozoruji změny v sociálních vztazích k mé osobě nejen z mé strany.
Nevím čím to je, možná tím vytížením, ale pociťuji, že prohlubuji svá opravdová přátelství a snažím se je ze všech sil udržet. a zlepšit Pociťuji že mé já se mění, nechává to stará já za sebou. Už rok mám "zamotanou hlavu". Možná by se to dalo nazvat dospívání, kdo ví. Už nemám potřebu psát sem na blog své básně, už nemám ani takovou potřebu je psát vůbec. Už mi nic-moc neříká virtuální komunikace na internetu a virtuální představovaní. Pro mě jsou cenné věci ty skutečné a reálné, jako jsou rodina, přátele a podobné věci. Takže ano, nejspíše je tohle to konec jedné etapy mého života. Myslím že blog a starší věci mého života nechám pěkně v šuplíku uzamčené a stejně tak i s tím likitana. Už snad žádný virtuální svět, jen realita, ten opravdový život, i když občas stojí za houby a po většinu času je horší než ten virtuální svět, ale je to to SVĚT, ŽIVOT ...
Neodpustím si na závěr pár veršů - to bych asi nebyl já....

-->

Jak normálně vše vidíme

Ve tváři noci sníme

V to co velmi věříme

Tam kam snad patříme

Ale teď už ne

Je vše přeci jiné

Reálné

Na shledanou přátelé

Nebylo to dokonalé

Ale ani špatné

To je všem jasné

Na shledanou minulosti

Dobrý den budoucnosti