"Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít..."(H. de Balzac)

neděle 9. srpna 2009

Cesta

Pamatuješ si na mé oči

Beze slov, pohled stačí

Na zámky co se poutaly

Na pohledy co nekončily


Pamatuješ si na společné sny

Ty naše nekončící dny

Naši společnou cestu

Jak v oblacích za letu


Naše tajemství poseté růžemi

Vše viděno růžovými brýlemi

Kolik to nakonec dalo práce

Jedno klamání a krvavé ruce


Točíme se dokola a hledáme světlo

Naději i víru, vše odválo

Zbyly jen naše prosby

A nic neříkající kresby


Máme oba neskutečnou pravdu

Nic není v pořádku, nic není ok

Jak ohraná deska a opakující se sloka

Snažení neustále vniveč přicházející

Pochody od sebe se rozcházející


Žádné komentáře: